Egyptští bohové a náboženství

Bohové Egypta

Náboženství starého Egypta se točí kolem polytheismu. Ten je považován za vyspělý typ náboženství a spojován s velkými civilizacemi starověku. Bohové mají svá jména, pole působení a podobu, která bývá lidská, zvířecí, nebo kombinovaná nejčastěji s lidským tělem a zvířecí hlavou. To patrně proto, že dříve bohové vystupovali jako ochránci lovu a později pastevectví.

Nejčastěji byli bohové uspořádáni do trojice.

  • Základní trojicí je Amon – beran (nejvyšší bůh), jeho manželka Mut (nebe) a jejich syn Honsu (měsíc).
  • Další známou trojicí je Ptah, jeho žena Sechmet – lev (válka) a syn Nefertum (rostlinstvo).

Mezi další významné bohy patří Ré (slunce) – někdy ztotožňovaný s Amonem.

Typicky ženskou bohyní je Eset, nebo také Isis (život a plodnost).

Jmenujme další: Anupev, nebo též Anubis – šakal (průvodce mrtvých), Hathor - kráva (nebe a láska), Usír, nebo též Osiris (plodnost a soudce mrtvých), Chnum (rozlévající se Nil), Thovt – pták ibis (písařství), Renenutet – had (žně), Sobek, nebo také Set – krokodýl (Nil), Selkis – škorpión (poušť), Šai (vinná réva), Géb, nebo Aker (země), Nút – bohyně v hlubokém předklonu dotýkající se nohama a rukama země (nebeská klenba), Bast – kočka, Hór – sokol, Meritséher (poklady),Uto (ochránkyně faraóna), Anon – obrovský had (nepřítel bohů, zlo a temnota).

Věřilo se, že nebe tvoří nebeský Nil, po kterém na bárce pluje bůh slunce Ré. I pod zemí je Nil, protože tudy slunce pluje v noci.

Posmrtný život

Nejdůležitější součást egyptského náboženství tvoří představy o záhrobním životě. Jsou založeny na příběhu Usira (viz kapitola o chrámu v Edfu), který byl zákeřně zavražděn, vstal z mrtvých, stal se z něj soudce zemřelých v síni Obou pravd a panuje záhrobnímu světu. Základní podmínkou k posmrtnému životu bylo uchování těla. Proto Egypťané dokonale ovládli umění mumifikace. Kromě toho bylo nutné zajistit zemřelému obydlí – hrobku a jídlo.

Celému souzení duše „ba“dohlíží Usir společně s dalšími 42 bohy. Jde o tzv. psychostási – vážení srdce zemřelého na vahách. Na jednu misku se klade srdce zemřelého a na druhou pírko, nebo závaží v podobě bohyně pravdy Maat, nebo jejích symbolů.

U váhy stojí bůh Anup a sleduje misky vah, bůh Thovt zapisuje výsledek vážení. Za Thovtem stojí netvor s hlavou krokodýla, lví hrudí a zadkem hrocha. Je připraven pohltit zemřelého, nebude-li výsledek vážení uspokojivý. Když tato část dopadne dobře, odvede za ruku bůh Hór k Sirovu trůnu. Tam se koná vlastní zpověď zemřelého.

Ovšem to ještě není zdaleka konec celé procedury. Dále zemřelý oslovuje všechny bohy jejich čestnými přízvisky. Než odešel ze síně, musel znát mnoho odpovědí na řadu zapeklitých otázek. Teprve potom byl zemřelý přijat do posmrtného života.

Za vlády faraóna Achnatona (1365 – 1346 př.n.l.) a jeho krásné manželky Nefertiti, nastává v egyptském náboženství reforma. Je zaveden kult jediného boha Atona (božstvo slunečního kotouče), zavírají se chrámy starých bohů a zakazuje se jejich uctívání. Po Achnatonově smrti se Egypt ale vrací k uctívání starých božstev až do počátku našeho letopočtu, kdy je Egypt pod římskou a později byzantskou nadvládou.

Komentáře k této stránce - Bohové Egypta na diskusním webu najih.cz