Údolí Králů
Rozlehlé a slavné pohřebiště egyptských faraónů, známé jako údolí Králů, leží též nedaleko Luxoru a na západním břehu Nilu. Počítejte s tím, že se zde nesmí točit na kameru ani fotit. Ještě do roku 2009 se smělo fotit fotoaparátem, ale od roku 2010 už se nesmí ani v areálu.
Od ústředního parkoviště autobusů vás do samého Údolí králů sveze vláček pro turisty. Svezení je ot podivné, ale naštěstí krátké.
Doby pyramid už dávno minuly, když se Egypťané znovu kulturně povznesli v období, kterému se říká Nová říše. Faraón Ramses III. chtěl mít hrobku pod zemí, ovšem zachovávat přitom tradici pyramid, pořád měl tendenci stoupat k výšinám a povznést se k bohům.. Jeho architekt proto dlouho hledal vhodné místo, až objevil dnešní údolí Králů, nad nímž se tyčí hora s tvarem pyramidy. Stejný architekt dal do své vlastní hrobky potom skromný nápis: „Vybudoval jsem hrobku jeho veličenstva. Nikdo mě neviděl, nikdo mě neslyšel.“ A skutečně se o hrobce velmi dlouho nevědělo a díky tomu byla po dlouhý čas uchráněna před vykradači hrobek.
Později ale místo bylo objeveno a nechali se sem pohřbívat další a další panovníci. Nakonec zde bylo nejméně 62 hrobek. Všechny kromě jediné byly vykradeny ještě v době Nové říše. Ta, jež se zachovala, patřila Tutanchamonovi a byla zachráněna patrně proto, že byla oproti ostatním nepatrná. Pátralo se po ní ještě ve 20. století a byla odhalena roku 1922 díky vytrvalosti archeologa Howarda Cartera a financování lorda Carnarvona. Bohatství, které zde bylo nalezeno, se dnes nachází v národním muzeu v Káhiře. Tam Tutanchamónův poklad tvoří velkou část muzejní expozice.
Kromě Tutanchamonovy hrobky můžete navštívit ještě některé další hrobky. Jen zde bývá vždy dost lidí a je potřeba počkat, až předešlé skupiny vždy z chodeb hrobek vyjdou. Kvůli tomu například delegáti Eximu ženou své klienty do Údolí Králů co nejdříve ráno, dokud jsou hrobky prázdné. Má to své kouzlo, takže je opravdu dobrý nápad jít sem brzo. Na druhou stranu těm, kdo se o egyptské umění opravdu zajímají, doporučuji navštívit Údolí Králů bez cestovky, abyste měli dost času na prohlídku hrobek. S cestovkou je tak čtvrt hodiny na jednu hrobku, přičemž důkladnou prohlídkou každé hrobky se dá strávit určitě hodina.
V rámci běžné vstupenky lze navštívit tři hroby. U vchodu každé z nich sedí štípač lístků. Jakmile má lístek tři dírky, už s ním nelze do žádného hrobu jít, ale u pokladen se dají dokoupit další. Některé hrobky bývají zavřené kvůli rekonstrukci. Kdo chce navštívit Tutanchamonovu hrobku, musí si koupit speciální lístek jenom do ní. Je o ni totiž největší zájem, a tak zvedli cenu. Ale v areálu existuje mnoho hrobek zajímavějších a hezčích než je hrobka Tutanchamonova.
Pokud jste do této doby viděli pouze pyramidy a chrámy, určitě vám vyrazí dech nádherné nástěnné malby zachované v hrobkách. Nejsou restaurované, přesto září překrásnými sytými barvami, jejichž stáří jen těžko můžete uvěřit.
Vnitřek hrobky bývá uspořádán vždy podobně. Dlouhá vstupní chodba klesala stále hlouběji dolů pod zem. Po stranách byly místnosti, kam se ukládalo nespočetné množství obětin a úplně dole v jádru hrobky byla místnost, kam se ukládal sarkofág.
Dekorace stěn zobrazovala knihu mrtvých, tedy poučení pro mrtvého faraóna, jak dojít posmrtného života. Po smrti byl faraón souzen 12 soudci, poté bylo jeho srdce váženo na vahách a muselo být lehčí než pírko. Uspěl-li, dosáhl posmrtného života mezi bohy, pokud neuspěl, bylo jeho srdce sežráno krokodýly.
Podobnou expozici jako v údolí Králů můžete vidět v údolí Královen, ovšem v menším měřítku. Nejkrásnější je zde nedávno zrekonstruovaná hrobka Nefertari, kam je povolen vstup jen 150 osobám denně.
Děkuju účastníkům diskuse za upozornění na chyby v textu, rád jsem to opravil.
Alabastrová dílna
V těchto místech pod horami jsou dílny a obchůdky zaměřené na výrobky z polodrahokamů a především z alabastru (tedy sádrovce). Rozlišují zde tři barvy alabastru: zelenou, hnědou a bílou. Známé jsou také výrobky z bazaltu (čediče).
České cestovky mají ve zvyku brát svoje klienty do odlehlejších dílen, aby si poslechli výklad. Je to vlastně dobrý nápad, protože jinak by se turista do podobné dílny nebo obchůdku nemohl přiblížit, aniž by byl dohola oškubán. Takhle v davu dalších turistů je v pohodě. Můžete tak dílny navštívit a nechat si popovídat o pracovnách postupech. Na druhou stranu výrobci rádi povídají, protože je pak šance, že si turisté vůbec něco koupí.
Až uvidíte zaprášené řemeslníka hrbícího se ve stínu na zemi s kamenem v ruce a uvědomíte si, že jedna vázička mu zabere 12 dnů, pochopíte požadovanou cenu. Nicméně si můžete koupit alabastrovou vázu vybroušenou na stroji, která zabere jen pár minut. Na první pohled je od sebe rozeznáte. Vázička ručně dělaná má střeny dokonalé slabounké, téměř jako porcelán, ale je hrubší.
Pokud nemáte hluboko do kapsy, můžete si odtud odvézt přenádherné sošky zobrazující mýty a historii starého Egypta. Pokud nechcete investovat tolik peněz, kupte si sádrové napodobeniny na bazaru. Jsou také pěkné a za sklem vitrínky doma to stejně nikdo nepozná.
Komentáře k této stránce - Údolí králů na diskusním webu najih.cz